Zachování rodu, je základní myšlenkou každého včelstva.
Rojení je přirozenou potřebou včel.
Kdo obývá úl:
Trubci jsou včely mužského rodu, samci určení výhradně k oplodnění královny (včelí matky). Jsou výrazně větší než dělnice, na konci léta je včelky dělnice z úlu vyženou. Dělnice za svůj život vykonávají mnoho různých činností. Sbírají pyl a nektar z květů, přetvářejí jej na med, udržují úl v čistotě, vychovávají a pečují o potomky, střeží vchody do úlu. V období největší aktivity včelstva dělnice žije 5 – 6 týdnů. Královna jako jediná v úlu se stará o pokračování včelstva, denně naklade až 2.000 vajíček. Za to se o ni dělnice obětavě starají a krmí ji speciální šťávou z pylů, bohatou na vitaminy, cukr a bílkoviny. Když v kladení není tak výkonná, je přirozeně nebo uměle vyměněna.
Roj – se skládá z části včelstva (přibližně polovina), která je složená z 20.000 až 30.000 dělnic, stovek trubců a jedné matky.
Roj je označení, týkající se dělení včelstva (odletem) z úlu.
Rozlišujeme prvoroj, kdy vylétá stará matka, dále druhoroj, kdy vylétá nová neoplozená matka a poroj, což jsou další neoplozené matky s ostatními včelami. Přílišné množství porojů včelstvo oslabuje.
Včelař roje odchytává a umísťuje do připravených úlů (pokud se mu to nepodaří, mohou včely vytvořit tzv. divočinu). Včely se rojí na jaře, v období od května do 21. června. Ve všech rojích mají rozhodující úlohu feromony, kterými včelí matky ovlivňují chování ostatních včel.
Přirozené rozmnožování včel – roj
Založit nové včelstvo nemůže ani samotná matka, ani větší počet dělnic a už vůbec ne trubci. Rozmnožování a další šíření druhu se nazývá roj – rojení. Dokud včelaři neuměli včelstva uměle rozmnožovat pomocí oddělku, byla to u včel jediná možnost zachování druhu a jeho rozšíření. Roje měly nahradit i včelstva, která během doby za nepříznivých životních podmínek uhynula. Dnes včelaři používají metodu, že ze stávajícího včelstva vytvoří oddělek či smetenec a odchovají mladé výkonné matky.
První roj, který se od včelstva oddělí se nazývá prvoroj. Zpravidla s ním odlétá oplozená matka. Přibližně za 7 až 8 dnů po odletu se vylíhnou první mladé matky. Rojů se nemusíme bát, jelikož v naší republice neexistují žádné útočné včely. Je potřeba zůstat v naprostém klidu a pozorovat něco úžasného a čerpat energii, která z rojících se včel vyzařuje.
Faktory, které vedou k rojení
Při postupném vývoji potřebuje včelstvo neustále více prostoru (ukládané zásoby medu a pylu si žádají stále nové plásty). Rovněž rychle rostoucí plodová plocha vyžaduje více buněk, aby měla matka odpovídající podmínky ke kladení. Důsledkem toho je, že rychle vzrůstá počet mladušek. Nouze o prostor je tedy jednou z příčin k rojení. Dalším faktorem, který rojení podporuje nebo předchází, je stáří matky a tím dochází k její výměně (k odletu roje). Rojivost podporuje i přehřívání úlu vlivem slunečního záření. Chuť k rojení je ovlivňována během roku i častými či náhlými výkyvy počasí a nabídkou pylu. Včelstvo, které se chystá rojit, přestane matku vydatně krmit (má štíhlý zadeček) aby při vlastním rojení mohla létat. Včely do ní strkají, chovají se k ní hrubě a přímo ji po plástu prohánějí. Včelstvo, které se nechce rojit má naopak matku velmi dobře živenou (má velký zadeček – nemůže létat).
Čas rojení nastává tehdy, jakmile je jeden nebo více matečníků zavíčkováno – pak z úlu vylétne prvoroj. Při rojení si včely z úlu odnášejí značné zásoby medu (zpravidla při rojení z úlu odlétá 50 až 90% rojícího se včelstva).
Je velmi zajímavé, že při rojení jednoho včelstva všechny okolní včely náhle přeruší let.
Nezapomenutelným zážitkem je pozorování jak se roj slétává do hroznu k usazení (bývají to větve stromů, keře, zahradní ploty, dutiny starých stromů a podobně). Při slétávání si všechny včely postupně sednou, utvoří chomáč (hrozen) s matkou uprostřed a sedí tam přibližně 2 – 5 dní za každého počasí.
