(naše letošní rozkvetlá vinice Mutěnice)

Průkopníkem a otcem moderní apiterapie byl Mudr. Filip Terč (1844-1917) a v roce 2017  jsme si připomněli památku 100. výročí umrtí.  V jeho době oficiálně apiterapie neexistovala. K dispozici byly pouze záznamy o používání včelích žihadel při léčbě mnohých chorob. Na základě vlastních zkušeností (trpěl revmatismem a bolestí kloubů) po několika žihadlech bolesti, kterými trpěl, začaly ustupovat. Došel tudíž k závěru, že terapeutické efekty včelích bodnutí musí být brány vážně a měly by být podrobeny vědeckému výzkumu.                                                                                                                              (Moderní včelař 12/2017, Moisés Asís, překlad Anežka Kabátová)

„Apiterapie“ je obor medicíny, který se vědecky zabývá léčením včelími produkty. Včelí produkty mají velmi pozitivní účinky pro lidské zdraví ale nejsou všelékem, mohou působit buď samostatně nebo mohou být doplňující složkou, která může příznivě ovlivnit samotné léčení.  Apiterapie znamená:  Apis – včela,  therapia – léčení.

(letošní rozkvetlé meruňky, vinice Mutěnice)

Apiterapie je velmi efektní, cenově přístupná, přírodní léčba včelími produkty (medem, pylem, mateří kašičkou, propolisem, voskem i včelím jedem), která je využitelná ve všech terapeutických oborech, buď samostatně nebo v kombinaci s jinými terapiemi (např. aromaterapií). Je uznávána nejen obecnou veřejností, ale i v praktické konvenční medicíně. Je to pravděpodobně nejstarší léčebná metoda.

Apiterapie se řadí jako mnoho jiných terapií do tzv. alternativní medicíny.

Pedro Peréz Goméz pozoroval včely a zjistil, že si k bodnutí „vybírají“ některé akupunkturní body. Zjistil, že tak činí z důvodu uvolnění energie zablokovaných bodů, kterou včely vnímají jako útok, kterému se musí bránit. To z nich dělá vynikající akupunkturisty. Když se včely cítí být „napadeny“ zablokovaným akupunkturním bodem, začnou se bránit a zanechají své žihadlo v místě, které to nejvíce potřebuje.                                  (Moderní včelař 12/2017, Pedro Pérez Goméz, překlad Zdeňka Cutáková)

(kvetoucí jabloně na vinici, Židlochovice)

Praktická apiterapie zahrnuje např. medové masáže a obklady, možnost pobytu ve včelínech s dýcháním úlového vzduchu, případně po doporučení lékařem aplikace včelích žihadel, aplikace ušních a tělových voskových svící a jiné.                                                        (Včelařství, ročník 69, 2/2016)   

Nejstarším památníkem egyptské medicíny je papyrus, který rozluštil Georg Ebers. Má název „Kniha přípravy léků na všechny části lidského těla“. V tomto lékařském dokumentu napsaném před 3 500 lety je uvedeno mnoho receptů, v nichž je obsažen med jako lék. Je tu zmínka o tom, že med pomáhá při léčení ran, při žaludečních, střevních, ledvinových, očních i jiných problémech. Med se může použít jako mast, náplast, obklad studený nebo teplý i jako výplachový odvar. V papyrech jsou popsána i vnitřní onemocnění jako např. rakovina žaludku a žaludeční vředy.                                                                                                                   V indické medicíně Ajur-Veda (Kniha života) i v zákonech Manu se uvádí, že pomocí elixíru a diety, která obsahuje med a mléko je možné prodloužit život člověka.                                            Pythagoras ve svých spisech o medicíně tvrdil, že med se vyznačuje různými léčivými vlastnostmi (jeho stoupenci se živili výhradně vegetariánskou stravou a medem).                      Velký starověký Aristoteles byl znám i pod jménem „slunce pravěkého včelařství“.                    Hippokrates, největší reformátor starověké medicíny úspěšně používal včelí med při mnoha onemocněních a sám ho také jedl. Legenda říká, že se na hrobě Hippokrata usadil roj včel, které produkovaly zvláštní med, léčící dětská onemocnění.                                                   Řecký učenec Dioskorides napsal před 2 000 lety, že med se může používat při onemocnění střev i při infikovaných ranách a vředech.                                                                              Plinius, autor spisu „Přírodovědná historie“ hlásal, že med má důležité léčivé vlastnosti při léčení poranění a fistulí.                                                                                                                                       Avicena (téměř před 1 000 lety) ve svém znamenitém díle „Kánon lékařské vědy“ psal, že med je užitečný při hlubokých hnisajících ranách.                                                                                       Kněz Sebastian Kneipp mezi jiným napsal: „lidé na venkově vědí jak mají léčit medem vředy a hnisající rány“.

(kvetoucí jabloň krásně voní, Židlochovice)

Ve staré lékařské knize ze XVII. století se lze dočíst že „med je šťáva z nebeské rosy“.                 Ve starobylých rukopisných lékařských knihách je mnoho výrazných pasaží věnovaných vynikajícím léčivým vlastnostem včelích produktů. Uvádějí se tu desítky receptů v nichž se používal med.                                                                                                                                                             Mnohé poznatky našich moudrých předků moderní farmaceutická i lékařská věda plně potvrdila. Mnozí významní zahraniční odborníci – apiterapeuti potvrzují, že při onemocněních ledvin, močových cest i močového měchýře nejen lidové léčitelství, ale i současná oficiální medicína doporučují med.                                                                                              (Léčení včelími produkty – Johan Richter, 2014)

Včelí produkty jsou velmi vhodné nejen k léčbě nejrůžnějších onemocnění, ale také na profylaxi. Podporují, posilují a povzbuzují imunitní systém člověka.

Uváděné poznatky vycházejí většinou z výsledků vědeckých pokusů, ale také z bohatých zkušeností včelařů i praktiků lidového léčitelství.

Pyl
– obsahuje všechny základní látky, které jsou nevyhnutelné pro stavbu, rozvoj a existenci živého organismu: bílkoviny, tuky, uhlovodíky, vitamíny, aminokyseliny, glukozid – rutin, antibiotika, stimulátor růstu a jiné. Má obrovský význam při ochraně zdraví člověka. Užívá se v čerstvém nebo sušeném stavu, mletý, zpráškovaný, smíchaný s medem, rozpuštěný v mléku.  Nejvhodnější je samozřejmě čerstvý!
Při aplikaci pylové terapie je třeba pyl užívat denně v průběhu jednoho měsíce. Dvě plné lžičky denně mají vliv na celkové zlepšení zdravotního stavu.
Pyl se doporučuje užívat smíchaný s máslem, mlékem nebo zavařeninou. Naprostou samozřejmostí je pyl smíchaný s medem.
Použití: upravuje chuť k jídlu, pomáhá při hubnutí, při žaludečních těžkostech, je možné ho využívat jako přírodní antibiotikum, přináší rovnováhu a harmonii organismu, působí příznivě na psychiku.

Mateří kašička
– čerstvá je velice citlivá na světlo, teplo, kyslík i styk s kovem a proto rychle podléhá rozkladu. Jedná se o vysoce výživný produkt s velkým obsahem proteinů a vitamínů (např. B1, B2, B6, biotin, vitamin E a další), z minerálních látek je to sodík, draslík, mangan, hliník, železo a další. Mateří kašička působí blahodárně na mozek.
Léčebné vlastnosti mateří kašičky byly v mnoha případech přehnané, avšak použití je široké.
Použití: reguluje apetit, používaná jako krém vyhlazuje a omlazuje pokošku, příznivě působí na psychiku, využívá se při léčbě dvanácterníkových vředů, zlepšuje výsledky při fyzické a psychické zátěži, zlepšuje náladu, používá se při stařecké anémii a chudokrevnosti, při onemocnění arteriosklerózou zvětšuje elasticitu tepen, stimuluje pohlavní činnost a další.

Vosk
– o využití včelího plástového vosku psal již Avicena ve své knize Osnova lékařské vědy. Uvádí zde mnoho zajímavých předpisů, v nichž se využívá vosk. Včelí vosk je bohatý na vitamin A.
Použití:   základní prostředek všech chladících a zahřívacích náplastí, změkčuje zatvrdlé otoky, prý vytahuje jedy, bývý součástí výživných a očišťujících krémů a pleťových masek, vosk s medem je doporučován žvýkat při zápalech čelní dutiny a senné rýmě, mechanicky čistí zuby, žvýkáním se aktivuje tvorba slin a žaludeční šťávy.
Voskové ušní a tělové svíce (duté trubičky z plátna a čistého včelího vosku) – jde o velmi jednoduchý léčebný proces, svíce startují samoléčebné procesy. Použitím svíce podpoříme přirozenou detoxikaci organismu a uvolní se energetické bloky.
Vosková ušní svíce – mohou pomoci při bolesti uší, hlavy, zubů, zanesených dutin, nedoslýchavoti.
Vosková tělová svíce – pomáhá při stresu, žaludečních i střevních problémech. Lze aplikovat i na klouby, ramena atd.
Tato metoda nemá vedlejší účinky a je postavená na základech vycházejících jak z tradic východní medicíny, tak z našeho tradičního léčitelství.
(Včelařství, ročník 69, 2/2016)

Včelí jed
– je důležitým, vysoce účinným léčivým prostředkem již v nižších dávkách. Lze ho využít při různých typech revmatismu, při neuralgiích, při zánětu pohrudnice a při některých kožních chorobách. Je ale zároveň nebezpečný (toxický), protože ve velkých dávkách vyvolává pohybové ochrnutí, může způsobit těžké následky, až po smrtelné případy.
Včelí jed je baktericidní, biochemické složení je velmi složité. Při vpíchnutí žihadla včela vypustí přibližně 0,012mg jedu.
Aplikace jedu se v lidovém léčitelství provádí obvykle přímým vpichováním žihadel do postižených míst, např. při těžkém revmatismu.
Použití: úspěšně léčí artritidu, revmatismus, krevní sraženiny a astma, choroby spojené s vysokým krevním tlakem. Lze používat masti s včelím jedem při bolestivých chorobách pohybového aparátu.
Léčba včelím jedem by měla být vykonávána výhradně pod lékařskou kontrolou! 

Med
– velmi široké uplatnění nachází v přímé konzumaci, při léčbě např. nespavosti, při křečích, při plicním a ledvinovém onemocnění, příznivě působí na psychiku, na nachlazení a při potížích dýchacích cest, preventivě na posílení obranyschopnosti a imunity, příznivě působí i na hubnutí. Med se hojně využívá i v kosmetice, používáním masky s medem se předchází tvorbě vrásek, pleť je hydratovaná a vyživená. Čistí pokožku tváře, rukou i celého těla.
Přiměřené dávky medu se doporučují i kardiakům. V rozumné a malé míře mohou med konzumovat i lehcí diabetici, pro těžší stavy je nevhodný.
Med proti nespavosti (platí zlaté pravidlo) – málé dávky uklidňují, vélké působí dráždivě.

Med jako lék se doporučuje lidem všech věkových skupin.

Efekt medu se zesiluje při jeho smíchání s výluhy a odvary z léčivých bylin nebo smícháním s éterickými oleji.

Propolis
– je antibiotikem srovnatelným s běžně používanými antibiotiky, např. s penicilínem apod. Toto antibiotikum je schopno pozoruhodným způsobem upevnit imunitní systém člověka. Propolis se velmi dobře kombinuje s medicínskými antibiotiky a zvyšuje jejich účinek. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je netoxický, může být podáván i dlouhodobě. U některých jedinců však může vzniknout nepříjemná alergie.  I když má propolis široké terapeutické použití, je třeba znovu důrazně upozornit, že není žádným univerzálním ani zázračným lékem. V léčitelství se používá vnitřně i zevně, v závislosti na nemoci.
Použití: na kuří oka, při chřipce a angíně, při bolestech zůbu, revmatických bolestech končetin, léčí zánět střev, předchází infekčním onemocněním, zmírňuje nervové vyčerpání a ovlivňuje psychiku člověka, posiluje organismus, vhodný je na křečové žíly, účinně působí při paradentóze a oparech, lze ho využít i na proleženiny a mnoho jiných neduhů.
Zmírňuje bolesti a urychluje hojení ran. Působí silně dezinfekčně, má stabilizační a regenerační účinky ( vědecky potvrzeno).
(Léčení včelími produkty – Johan Richter, 2014)

U látek přírodního původu se jejich léčivý účinek sice nedostaví tak rychle, ale výsledný efekt léčby je lepší, bez nežádoucích vedlejších účinků (ty se mohou objevit, ale jsou velmi vzácné).